Diamant je krystalickou formou uhlíku, která se řadí mezi vůbec nejtvrdší známé přírodní minerály. Většina lidské populace si však s pojmem diamant představí už hotový produkt, a to briliant, který je nejznámějším diamantovým brusem. Otázkou ale zůstává: Kdybyste vedle sebe postavili přírodní diamant a ten vytvořený v laboratoři, poznali byste který je který? Ovšem, že ne. Prakticky dva stejné diamanty se stejným chemickým i fyzikálním složením. Ale přeci mezi nimi nějaký rozdíl je. Pojďme se na ně společně podívat a představit si jejich výhody i nevýhody.

Přírodní diamanty jsou velmi vzácnou formou uhlíku, která vznikala po dobu několika milionů let za specifických podmínek, kdy se teplota nachází nad 1 300 °C a tlak přesahuje 70 000 kilogramů na centimetr čtvereční, což odpovídá hloubce 100 až 200 km pod povrchem země. Přesný čas formování jednotlivých diamantů ale nelze určit. Některé z nich mohly vznikat pár dnů, některé pár týdnů a jiné zase miliony let. Vše závisí na změnách teploty a tlaku, které mohly vést k přerušení jejich formování. Ovšem, absolutní většina diamantů, která se nachází v dolech se ve skutečnosti zformovala právě uvnitř zmiňovaného zemského pláště, kde jsou ideální podmínky pro jejich vznik. Na zemský povrch se pak dostaly díky seismickým událostem, jako například silné vulkanické erupci nebo zemětřesení. Vzácnost diamantů ještě umocňuje náročná těžba a omezené množství. Jejich poptávka tak neustále stoupá a s ní i cena. Velmi kontroverzním tématem jsou však podmínky, ve kterých jsou těžené diamanty získávány. Díky použití těžké techniky dochází k ničení životního prostředí, v některých dolech se také můžete setkat s dětskou prací, velmi nízkým hodnocením pracujících dělníků a s tristní bezpečností práce. Zisk těžených diamantů je navíc v zemích třetího světa spojován občas také s finanční podporou občanských válek a vznikajícího terorismu.

Revoluci v diamantovém průmyslu odstartovaly laboratorní diamanty, často skloňované jako “lab grown”, laboratorní či uměle vytvořené diamanty, které disponují stejnými vizuálními, chemickými a fyzikálními vlastnostmi jako těžené diamanty.

Diamanty vypěstované v laboratoři jsou vytvářeny dvěma metodami, z nichž obě simulují stejný proces, který se vyskytuje v přírodě. Při metodě CVD (chemická depozice z plynné fáze) je malý zárodečný krystal umístěn do utěsněné komory a kombinace plynů bohatých na uhlík a vodík je poté zahříván vysokými teplotami a rozkládán na jednotlivé atomové složky. Za intenzivního tepla a tlaku se pak atomy uhlíku přichytí na povrch již zmíněného zárodečného krystalu a vytvoří vrstvu čistého krystalického diamantu. Tento proces se několikrát opakuje, vrstvu po vrstvě, dokud se nevytvoří plný diamant. Další, avšak starší metoda, je High Pressure-High Temperature (HPHT). Tento postup je rychlejší ovšem kvalita diamantů nižší.

Diamanty vypěstované v laboratoři mají ve srovnání s těženými diamanty své výhody. Jsou nejen levnější (průměrně o 20–30 %), ale mají také výrazně menší dopad na životní prostředí, což je pro některé ekologicky smýšlející rozhodující argument. Lab grown diamanty jsou tedy právem považovány za etickou alternativu s udržitelnými postupy k těženým diamantům. Pokud si chcete pořídit diamant o dokonalé čistotě za dobrou cenu, lab grown diamant pro vás bude ideálním řešením. Jedinou nevýhodou je však tendence a předpoklad držet si dlouhodobě stejnou nebo vyšší hodnotu jako diamanty pravé. Pokud tedy přemýšlíte, kam dlouhodobě uložit své peníze, laboratorní diamanty pro vás pravděpodobně nebudou vhodnou volbou.