Laboratorní syntéza diamantů

Laboratorní syntéza diamantů je proces vytváření diamantů v kontrolovaných laboratorních podmínkách. Tento proces simuluje přirozené podmínky, za kterých se diamanty tvoří v zemské kůře, ale probíhá mnohem rychleji. Existují různé metody laboratorní syntézy diamantů, ale dvě nejčastěji používané jsou chemická depozice z plynné fáze (CVD) a vysokotlaká vysokoteplotní metoda (HPHT). 

Chemická depozice z plynné fáze (CVD): Tato metoda zahrnuje zavedení vhodného plynu obsahujícího uhlík (například methan) do vakuové komory, kde je substrát (často kovová destička nebo krystal diamantu) umístěn. Plyn je následně ionizován nebo zahříván, čímž vytváří aktivní atomy uhlíku, které se usazují na povrchu substrátu a vytvářejí krystalovou strukturu diamantu.

Vysokotlaká vysokoteplotní metoda (HPHT): Tato metoda simuluje podmínky v zemské kůře, kde přírodní diamanty vznikají. Základní materiál obsahující uhlík (například grafit nebo diamantový krystal) je umístěn do vysokotlakého a vysokoteplotního prostředí, kde se atomy uhlíku uspořádají do krystalové struktury diamantu. Obě tyto metody umožňují vytvářet diamanty s podobnými fyzikálními a optickými vlastnostmi jako přírodní diamanty. Laboratorní syntéza diamantů je klíčová pro výrobu diamantů pro šperkařství, průmyslové aplikace a vědecký výzkum.